Příběh jedné moskevské ulice

Detailní popis produktu

Centrem románu je rodinný dům profesora ornitologie Ivana Alexandroviče stojící na moskevské ulici Sivcev Vražok. Plastická rodinná kronika, odehrávající se v letech 1914–1920, slouží jako mikrokosmos, v němž se zrcadlí střet ruské inteligence s dějinnými katastrofami počátku 20. století – první světovou válkou, ruskou revolucí a bolševickým terorem v době válečného komunismu. V osmdesáti šesti krátkých kapitolách, sledujících osudy profesorovy rodiny i řady vedlejších postav, se v ostrých střizích, připomínajících principy montáže ruského avantgardního filmu, střídají detailní záběry se záběry celku, záběry statické a dynamické, dějinná mi­kroúroveň s makroúrovní. Osudy jednoho domu na ulici Sivcev Vražok se tak kompozičně i dějově stávají jen střípkem vyjmutým na malou chvíli z běhu tragického času. Působivý román o neblahých osudech Ruska, a zejména ruské liberální inteligence v prvních desetiletích 20. století napsal a vydal jeho autor Michail Osorgin v pařížské emigraci v roce 1928. Vzápětí vyšel román také česky (Sivcev Vražok, 1929), německy (Der Wolf kreist. Ein Roman aus Moskau, 1929) i anglicky (Quiet Street, 1930).      Ruský publicista a spisovatel Michail Andrejevič Osorgin (1878–1942) vystudoval právnickou fakultu Moskevské univerzity. V řadách strany socialistů revolucionářů (eserů) se zúčastnil revoluce roku 1905, poté byl půl roku vězněn a dalších deset let strávil v italské emigraci. Do Ruska se vrátil teprve v červnu roku 1916 a věnoval se novinářské činnosti. Po říjnové revoluci vystupoval kriticky vůči bolševikům, za což byl několikrát vězněn a nakonec na podzim roku 1922 vypovězen z Ruska na tzv. parníku filozofů. Po ročním pobytu v Berlíně se v roce 1923 usadil ve Francii, kam se z Berlína přesunulo těžiště emigračního kulturního i duchovního života. V Paříži publikoval v emigračních periodikách Dni či Poslednije novosti a vydal svá nejznámější prozaická díla – Sivcev Vražok (1928) a Povesť o sestre (Příběh sestry, 1931). Mezi jeho další prozaická díla patří Svidetěl istorii (Svědek dějin, 1935) či Volnyj kamenščik (Svobodný zednář, 1937), publikoval také výbory povídek. V roce 1940 uprchl do neokupované části Francie do městečka Chabris, kde v roce 1942 zemřel.